Takhle vypadá porovnání velké skupiny.

Otevření lidé jsou intelektuálně zvídaví, oceňují umění a jsou vnímaví ke kráse. Ve srovnání s uzavřenými lidmi si bývají lépe vědomi svých pocitů. Mají sklon myslet a jednat individualisticky a nekonformně. Intelektuálové obvykle dosahují v otevřenosti vůči zkušenosti vysokého skóre; proto se tento faktor nazývá také kultura nebo intelekt.

Intelekt je však pravděpodobně nejlépe chápat jako jeden z aspektů otevřenosti vůči zkušenosti. Skóre otevřenosti vůči zkušenosti souvisí s délkou vzdělání a s výsledky standardních inteligenčních testů jen mírně.

Dalším rysem otevřeného kognitivního stylu je schopnost myslet v symbolech a abstrakcích, které jsou daleko od konkrétní zkušenosti. V závislosti na konkrétních intelektuálních schopnostech jedince může mít toto symbolické myšlení podobu matematického, logického či geometrického uvažování, uměleckého a metaforického užívání jazyka, skládání či provozování hudby nebo některého z mnoha výtvarných či scénických umění.

Lidé s nízkým skóre otevřenosti vůči zkušenosti mívají úzké, běžné zájmy. Dávají přednost jednoduchému, přímočarému a zřejmému před složitým, nejednoznačným a jemným. Na umění a vědu mohou pohlížet s nedůvěrou a považovat je za nesrozumitelné nebo prakticky nepoužitelné. Uzavření lidé upřednostňují známé před novým; jsou konzervativní a brání se změnám.

Psychologové, kteří jsou sami často otevření vůči zkušenosti, otevřenost nezřídka prezentují jako zdravější nebo zralejší. Otevřený a uzavřený styl myšlení jsou však užitečné v různých prostředích. Intelektuální styl otevřeného člověka může dobře posloužit profesorovi, ale výzkumy ukázaly, že uzavřené myšlení souvisí s lepším pracovním výkonem v policejní práci, v prodeji a v řadě profesí ve službách.

Impulzy nejsou samy o sobě špatné; časová tíseň občas vyžaduje rychlé rozhodnutí a jednat podle prvního popudu může být účinná reakce. A při zábavě, na rozdíl od práce, může být spontánní a impulzivní jednání zdrojem radosti. Impulzivní lidé mohou na ostatní působit jako barvití, zábavní a potřeštění společníci.

Jednání podle impulzu však může vést k potížím mnoha způsoby. Některé impulzy jsou protispolečenské. Nekontrolované protispolečenské činy nejen poškozují ostatní členy společnosti, ale mohou také vyvolat odplatu vůči tomu, kdo se jich dopustil. Dalším problémem impulzivního jednání je, že často přináší okamžitou odměnu, ale nežádoucí dlouhodobé následky. Příkladem je nadměrné večírkování, které vede ke ztrátě zaměstnání, vyřčená urážka, která způsobí rozpad důležitého vztahu, nebo užívání drog navozujících příjemné pocity, které nakonec zničí zdraví.

Impulzivní chování, i když není vážně destruktivní, výrazně snižuje efektivitu člověka. Impulzivní jednání neumožňuje zvážit jiné možnosti postupu, z nichž některé by byly moudřejší než impulzivní volba. Impulzivita také lidi vykolejuje při projektech, které vyžadují organizovanou posloupnost kroků či fází. Úspěchy impulzivního člověka jsou proto malé, roztříštěné a nestálé.

Charakteristickým znakem inteligence, tím, co potenciálně odlišuje lidské bytosti od dřívějších forem života, je schopnost promyslet budoucí následky dříve, než se podle impulzu zachováme. Inteligentní činnost zahrnuje uvažování o dlouhodobých cílech, organizování a plánování cest k těmto cílům a vytrvalost při jejich sledování navzdory krátkodobým impulzům, které táhnou jinam. Myšlenku, že inteligence zahrnuje ovládání impulzů, dobře vystihuje pojem rozvážnost, alternativní označení pro doménu svědomitosti. Rozvážný znamená zároveň moudrý i opatrný.

Lidé s vysokým skóre na škále svědomitosti jsou ostatními skutečně vnímáni jako inteligentní. Výhody vysoké svědomitosti jsou zřejmé. Svědomití jedinci se vyhýbají potížím a dosahují velkých úspěchů díky cílevědomému plánování a vytrvalosti. Ostatní je také pozitivně hodnotí jako inteligentní a spolehlivé. Na druhou stranu z nich mohou být nutkaví perfekcionisté a workoholici. Krajně svědomití jedinci navíc mohou být považováni za upjaté a nudné.

Nesvědomití lidé mohou být kritizováni za nespolehlivost, nedostatek ambicí a neschopnost držet se pravidel, zažijí však mnoho krátkodobých radostí a nikdo je nikdy nenazve upjatými.

Extraverti jsou rádi mezi lidmi, jsou plní energie a často prožívají pozitivní emoce. Bývají nadšení a akční; na příležitost zažít něco vzrušujícího nejspíš odpoví „Ano!“ nebo „Jdeme na to!“. Ve skupinách rádi mluví, prosazují se a přitahují na sebe pozornost.

Introvertům chybí bujarost, energie a míra aktivity extravertů. Bývají tiší, nenápadní, rozvážní a od společenského dění odtažití. Jejich menší společenskou angažovanost by nikdo neměl vykládat jako plachost nebo depresi; introvert prostě potřebuje méně podnětů než extravert a dává přednost samotě.

Nezávislost a zdrženlivost introverta si lidé někdy mylně vykládají jako nepřátelskost nebo povýšenost. Ve skutečnosti introvert s vysokým skóre v dimenzi přívětivosti ostatní sám nevyhledává, ale když ho někdo osloví, bude docela příjemný.

Jsou proto ohleduplní, přátelští, štědří, ochotní pomoci a ochotní slevit ze svých zájmů ve prospěch druhých. Přívětiví lidé mají také optimistický pohled na lidskou povahu. Věří, že lidé jsou v zásadě poctiví, slušní a důvěryhodní.

Nepřívětiví jedinci staví vlastní zájem nad dobré vztahy s ostatními. Blaho druhých je obvykle příliš nezajímá, a proto se pro jiné lidi nejspíš nebudou obětovat. Jejich skepse vůči motivům druhých někdy způsobuje, že jsou podezíraví, nepřátelští a nespolupracující.

Přívětivost je zjevně výhodná pro získání a udržení oblíbenosti. Přívětiví lidé jsou oblíbenější než nepřívětiví. Na druhou stranu přívětivost není užitečná v situacích, které vyžadují tvrdá nebo naprosto objektivní rozhodnutí. Z nepřívětivých lidí mohou být vynikající vědci, kritici nebo vojáci.

Freud původně používal termín neuróza k popisu stavu, který se vyznačuje duševní tísní, emočním utrpením a neschopností účinně zvládat běžné nároky života. Tvrdil, že každý vykazuje určité známky neurózy, ale že se lišíme mírou utrpení a konkrétními příznaky tísně. Dnes neuroticismus označuje sklon prožívat negativní pocity.

Lidé s vysokým skóre neuroticismu mohou prožívat především jeden konkrétní negativní pocit, například úzkost, hněv nebo depresi, ale pravděpodobně zažívají několik těchto emocí.

Lidé s vysokým neuroticismem jsou emočně reaktivní. Emočně reagují na události, které by většinu lidí nezasáhly, a jejich reakce bývají intenzivnější než obvykle. Častěji si vykládají běžné situace jako ohrožující a drobné nezdary jako beznadějně obtížné.

Jejich negativní emoční reakce mívají neobvykle dlouhé trvání, což znamená, že mají často špatnou náladu. Tyto potíže s regulací emocí mohou snižovat schopnost neurotického člověka jasně myslet, rozhodovat se a účinně zvládat stres.